Město Volary se rozkládá v rozsáhlé kotlině při Teplé Vltavě na jihovýchodním okraji Boubínského masivu. Leží na hranici Národního parku Šumava v okrese Prachatice asi 16 km jihozápadně od okresního města v nadmořské výšce 760 m.

Poprvé jsou Volary připomínány již v roce 1359. Vznikly při kolonizaci Šumavy ve 13. a 14. století na Zlaté stezce. Díky své poloze a obchodu se dřevem z okolních hlubokých lesů se Volary rychle rozvíjely. V roce 1421 byly uváděny již jako městečko. V 16. století přinesli do Volar osadníci ze Štýrska a Tyrol racionální alpské dobytkářství.
Provoz na Zlaté stezce trval až do počátku 18. století. Ačkoli ještě roku 1871 byly Volary povýšeny na město, pozvolna ztrácely své postavení a po druhé světové válce patřily mezi typické vysídlené obce. Nový rozvoj města nastal až ve druhé polovině 20. století.
Jméno města zřejmě pochází od chovu dobytka na horských pastvinách (dobytkářům se říkalo "volaři").

Památkou na štýrské a tyrolské přistěhovalce, kteří tvořili rázovitou komunitu, jsou jejich obydlí, tzv. volarské domy, jež tvořily až do požáru v polovině 19. století převážnou zástavbu obce.
V horní části volarského náměstí stojí raně barokní kostel svaté Kateřiny z let 1688 - 1690, postavený na místě původní raně gotické stavby.
Na hřbitově byl vybudován Památník obětí pochodu smrti. Je zde pochováno 96 ruských, polských, maďarských, německých a českých vězenkyň, které zde zahynuly při pochodu smrti z koncentračního tábora v Ravensbrücku začátkem května 1945.

Volary leží na trase prachatické větve naučné Zlaté stezky, která vede z Prachatic přes státní hranici k Pasovu (Německo).

Na zamokřených loukách v okolí Volar jsou zachovány pozůstatky po typických dřevěných senících. Ty sloužily pro ukládání sena (to se odváželo v zimě po zamrzlé půdě).

hora Boubín
naučná stezka Naše rašeliniště
naučná Medvědí stezka
rezervace Mrtvý luh
vrch Stožec
zřícenina hradu Hus
ves Záblatí
obec Lenora
obec Horní Vltavice